Neko

Angličtina, ta angličtina. Moc hezkej jazyk, ale umět ho - to je z mého pohledu umění. Ono asi na tom moc není, ale já ne to nemám mozek.

Proč jí neumim?

Je tak užitečná a Já jí neumim!

Když z ní dostaneme úkol hned mám blbou náladu. Asi proto není důvod, ale mě se prostě hned zkazí. Vymyslet delší smysluplnou a gramatickou větu v angličtině je pro mě nadlidský výkon.

Mám kamarádku, která ájiny ovládá skvěle. Mluví plynně, zná slovíčka a to je jí čerstvých patnáct. Mě je sice třináct, ale měla bych už něco umět. Zkoušela jsem její metodu učení. Měla jsem si překládat anglický písničky a číst anglický knížky. Pár písniček jsem sice přeložila, ale kolaps začal u knížek. Skoro každé třetí slovo jsem hledala ve slovníku. Bavilo by vás to? Mě to nebavilo a tak jsems tím sekla.

Ono asi umět ájinu je v tom mít vůli se jí učit a taky mít dobrýho učitele, což se o naší úče fakt říct nedá. Pořád nám říká jak jsme blbý a to je Fakt dobrý povzbuzení.