Neko

Co čtu? Já vím, co čtu. Víte to vy? Mám vám to říct? Nebudete se mi smát? Já myslím, že někteří ano. Tak tedy víte, co čtu? Nevíte.
Když se třeba kamarádky zeptám, co čte odpoví něco, co já bych si nikdy nepřečetla. Já čtu pohádky, Opravdový klasický pohádky. Jako malá jsem milovala knížku Mikeš a to přetrvalo. Čtu jí zase. Mám ji ráda proto, že mi připomíná mámino dětství. Máma bydlela na vesnici. Na malé vesnici, kde není ani teď malý obchůdek. Vždy když přijel soused s traktorem sena, vyklopil ho na zápraží a Máma a její sourozenci do něj skákali. I já jsem do něj skákala a to i minulé letní prázdniny, ale teď už nebudu moct. Soused nemá proč vozit seno, protože kráva pro kterou ho vozil, bohužel, v říjnu zemřela. Nebo také v mámině dětství vozil soused čtvercové balíky sena a z toho si máma a její sourozenci dělali domečky. I patrový! Sice nechápu jak to dělali, ale měli i druhý patro. Určitě to bylo hustý. Také proto se mi knížka Mikeš líbí.

Někdy si řeknu, že jsem asi divná. Dokonce i tenhle článek mi připadá docela trapnej. Mám prostě divnej vkus.