Neko

K tomutu článku mě inspirovala Cerolaine svým článkem sny.

Mám strach. Teď. Tady. Mám strach, že se otočím a za mnou bude stát Někdo. Někdo zlý. Někdo strašidelný. Mám strach, že když se podívám z okna někdo se tam na mne bude dívat. Někdo kdo před chvílí stál za mnou, ale já o tom nevěděla. Ten Někdo je někdo kdo mě straší už celé tři roky, Ten Někdo se jmenuje Samara a je z hororu Kruh. Nevím proč se jí bojím. Tento film jsem viděla jen jednou a utkvěl mi v paměti. Vždy když jsem doma sama tak se bojím. A podle mě se nikdy bát nepřestanu.
Nesnáším ticho. Je to asi tím, že v tichu je slyšet vše. I jen nepatrné zvuky, která nechci slyšet. A proto když jsem doma sama pustím si rádio. V něm se ty nepatrné zvuky ztratí a já si jich nevšímám.

Můj další strach jsou panenky. Normální pro někoho roztomilé hračky. Pro mne však strašidelné stvůry. Nemám proč se jich bát, ale bojím se jich odmalička. Bojím se být s panenkou v jedné místnosti. Nikdy jsem si s nimi nehrála. A nikdy jsem je nechtěla mít v pokoji. Jenže teď jednu v pokoji mám. Nikdy bych si ji do pokoje nedala, ale máma jednou přišla a s radostí mi jí posadila na sedačku. Mám ji tam a bojím se jí dát pryč. Bojím se že kdybych před ní řekla, že panenky jsou hrozné, něco mi udělá. Pro vás je to asi nesmysl, ale já o panenkách nikdy nic špatného před nimi neřekla. Jen když jsem byla daleko od nich. Nemohu ji přesunout do skříně. Bojím se, že kdybych to udělala ona se na mne rozzuří a vyleze na mě. Brrrr.

Klauni. Další má noční můra. Američtí klauni. Ošklivý strašidelní šašci. Ta jejich červená pusa, bílé tváře a oranžové vlasy mi nahánějí hrůzu. Nesnáším hračky s klauny. Jsou tak strašidelné. Fůj. Už se opět bojím.