Neko

Nejedná se nikoli o moje přezdívky, nýbrž o Maxovy (ti kdo neví kdo je Max, tak to je můj kocour). Někdy jsou fakt směšný, ale vy se neudržíte při pohledu na něj. Musíte mu furt říkat jak je krásnej, sladkej, rozkošnej atd. a od tohohle se odvíjejí i přezdívky. Někdy se až opravdu divím co vymyslím, ale i máma není pozadu :-DDD.

Nejde jen o přezdívky typu: Maxík, Maxíček, ale i jiné zdrobněliny, jde taky o jiné "stvůry".

Začalo to Maxmiliánem. Nevím kde jsem to sebrala. Potom se to začalo zhoršovat. Začala jsem mu říkat: Ťutín, Ťuťa, Milánek, Miláček, Pinďa, Ňuňa... A ještě horší: Trumbera, Cukřík, Brundibár, Pidlík, Slaďoch, princ Krasoň a poslední dobou i pan Čtyřnohý.

Když mě štve a pořád se mi lehá na sešity a knížky, ze kterých si zrovna čtu tak přijde na řadu "Trapák". A když už to jde do exktrému a Já si tu knížku vezmu abych si šla číst jinam on se zvedne-rozběhne se a zakousne se mi vší silou do lýtka řeknu mu "Píčus". Já se ho vždycky tak hrozmě leknu až se mi podlomí kolena.

Zrovna teď tady vedle mě leží na okně a Já mu říkám Pidlouš.

Fakt nevím kam na to chodím...