Neko

Uaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa..... Já chci, aby ten sen byl skutečností!!! Víte jaký to bylo děsný zjištěný, když jsem se probudila?

Bože, proč? Proč mi to máma nedovolí?

Jako obvykle jsem usnula u televize (ani nevíte jak mě to štve!). Probudila jsem se a šla se napít. Před tím jsem se ještě koukla na hodiny na mobilu a bylo 03:10. Nějak jsem ten čas neřešila a šla do kuchyně. Když jsem pila něco jsem si uvědomila. Vzpoměla jsem si na horor 03:15 Zemřeš. Začala jsem se strašně bát, tak jsem si běžela lehnout k mámě do postele. Když jsem si lehla Max se ke mě hned nahrnul a začal mi šlapat na vlasy (jeho obvyklá činnost). Potom si lehl nad mou hlavu a usnul. Já taky.

Sen začal takto: Jela jsem vlakem do školy. Se mnou ještě byla Kajdžass a Meesha. Povídáme si a najednou zjistíme, že jsme zastávku Český Brod přejely! Tak tedy vystoupíme někde před Kolínem a rozhodnem se, že to do Brodu vezmem pěšky (nechápu proč jsme nepočkaly na zpáteční vlak). Ale místo do Brodu jsme došly do Úval. Tedy vlastně jen já. Holky se někam v tom snu vytratily.

Už nebylo ráno, ale večer. Vešla jsem na zahradu, kde jsem viděla Zdeňu (nevím co na té zahradě dělala, nebyla její). Kolem ní běhalo hrozně moc štěnátek sibiřskýho huskyho. Řekla mi, že je hlídá nějaká nestvůra. Potom Zdeňa odešla. Já tam zůstala stát, uchvácená štěňaty. Chtěla jsem si jedno odnést. Spíše ukradnout. Tak jsem šla na věc. Jedno jsem vzala, šoupla ho do krabice, tu krabici jsem chytla a začala utíkat směrem domů. Nestvůra se za mnou rozběhla. Ale po chvíli zjistila, že mě nedohoní tak se vrátila. Pro jistotu jsem běžela pořád, až domů.

Vešla jsem na chodbu a tam vidím dvě holky z bývalé třídy jak sedí na schodech. Řekly mi, že tam na mě čeká Zdeňa (nevím jak tam mohla tak rychle dostat). Vyběhla jsem za ní a v náruči jsem svírala krabici se štěnětem. Zdeňa tam opravdu byla. Seděla přede dveřmi. Jak mě viděla otevřela je. A co nevidím. V bytě běhala všechna štěňata z oné zahrady. Bylo jich nejméně deset. Přidala jsem tam ještě jedno z krabice, které jsme pojmenovala Erzi.

V tom snu jsem si říkala, že tuto příhodu musím dát na blog.

Bála jsem se co na to bude říkat máma. Ta mi psa nechtěla dovolit ani jednoho, natož, aby jsme jich v bytě měly deset. Máma ještě doma nebyla, protože bylo něco kolem páté hodiny. Když jsem všechny štěňátka viděla, řekla jsem Zdeňe, že budou všude hovna a taky byly. Sesbírala jsem je. Rozhlédla jsem se po bytě a celá šťastná si řekla: " Konečně mám psy."

V tom jsem se probudila.