Neko

Hodně jsem nad tímto přemýšlela. Plánuji si svou budoucnost vlastně celý svůj život. Moc se toho nezměnilo.

V pondělí jsme měli občanku a p. profesor Volvovič nechal udělat anketu, kdo by chtěl kde bydlet. Já se přihlásila na Českou republiku. Většina by se odstěhovala do Evropy.

Já ne. Mám česko ráda. Ale nesnáším města. Je to docela paradox, protože já jsem rodilá pražačka. Už od mala jsem cítila, že do města nepatřím. Já patřím na vesnici. Teď sice bydlím také ve městě, ale to mi zase tak nevadí. Úvaly jsou pěkné město, které je obklopeno z každé strany přírodou. Jsem za to ráda, ale pořád cítím, že to není ono. Já se prostě hodím na vesnici. Na malou zapadlou pohádkovou vesnici na jihu čech nebo na Moravě. Představuji si, že budu v takovéto vesnici bydlet někde u Českých Budějovic či u Brna.

Ale nebudu tam mít normální rodinný domek. Budu tam mít farmu. Farmu, kde budu mít nejméně deset koček, dva psi, krávu, ovce a stáje s koňmi. A velikou zahradu, kde si moje děti budou hrát. A každý den budu po lesích a po loukách jezdit na svém koni.

Někomu se tato představa může zdát nerealistická, ale já udělám vše proto, aby se mi splnila.

Mé vysněné povolání je veterinář. A myslím si, že se to docela hodí. Budu spoustu zvířat a ta někdy potřebují léčit.

Prostě miluju zvířata a tohle nehodlám potlačovat.