Neko

Moc se omlouvám, že jsem nepsala, ale já ani nemohla. Jako mnozí z vás jsem s rodinou (respektive s mámou) vyrazila pryč. Jela jsem už ve středu. Ještě před tím než jsme s mámou vyjely tak jsem byla na čarodějnicích v Úvalech (viz Cerolainin článek). To bylo hustý.

Přijela jsem do Vitína a tam se také pálili čarodějnice, ale ty byli docela nudný. A druhý den ve čtvrtek jsem začala jsem fotit. A fotila jsem hodně. Dám vám sem fotky. Jinak ty dny uběhly celkem fajn. V pátek jsme byly na návštěvě u tety v Příbrami. Zároveň jsme tam také odvezly mého strejdu, který šel na operaci s ledvinami. Chudák :-(

V sobotu jsem byla s mámou na veeeeelký procházce u velátu. To je takový rybník asi pět kilometrů od Vitína. Vždy jsme se v něm koupaly. Teď ne, protože byl zarostlý, Hezká procházka. Bohužel se mi vybil foťák a já pani chytrá jsem si nevzala nabíječku, takže z tadytoho fotky nejsou. Chtěly jsme vzít ještě babiččina psa Arga, ale ten se sklátí po prvním kilometru, takže s námi nemohl. Je hrozně tlustý, potřeboval by ubrat. No to je jedno.

Teď k těm fotkám. Nefotila jsem moc lidi. Spíše krajinu. Pár fotek lidí, převážně mně, tam mám. Ty sem také dám.

Prosím aplaus - toto je prosím Argo :)

A podruhé XD. Vídíte jak je udýchaný? a to se mnou byl pět minut.

Slepičky XD. Jsou hustý. Vždycky nadvaj, když je odněkud vyženete.

Jééééé...

Sluníčko. Tyhle fotky jsou už sice okoukané, ale já si nemohla pomoci.

Louka kousek od baráku. Všude kvetou pampelišky. Krása.

Pohled na Vysoký Chlumec. Vidíte tam ten hrad na kopci? Tak o tom se traduje pověst, že tam král zazdil svou dceru a ta tam doteď sténá.

Májka na návsi :-)

To je zdější rybník. Tedy jen kus. Vidíte tam tu žábu?

Kámošššššššššššš!!!

Tak tady je prosím babiččina skromná chaloupka. No, není to žádná krása, ale mám k ní vztah. Jezdím tam už od mala.

Šery. To je její jméno. To je kotě, ke kterému se váže jedna taková událost. Narodila se v červnu. Byli čtyři. Jedno hned umřelo, druhé se ztratilo a třetí se vzala sestřenice do Příbrami. Tohle zbylo. Ztratili se nám. Nemohli jsme je asi měsíc najít. Po tom měsíci nám je přinesla sousedka. Myslili jsme si, že už se nanejdou a ona si je ta mrcha kočičí schová k sousedce.

Koza. nemá jméno. Je to prostě koza. Vypadá jak ďábel. Ale je hodná. A cáklá. Když nevidí v blízkosti nějakého člověka tak bečí.

To je Kouda. Je mu už 15 let. Jednou ho teta našla v Příbrami. Tehdy mu bylo asi pět. Tak už je u babičky 10 let.

Odpolední siesta xD.

Radši nic...

Trochu upravená fotka se Šišinkou. To je máma těch koťat. To jméno jsem jí vymyslila já.

Boj na život a na smrt.

Maxík sexík xD Né, to mě jen tak teď napadlo.

A nakonec trocha... ničeho... přemýšlení. Tahle fotka mě uklidňuje.