Neko

Čáuuu, tak jsem zase tu. Po pěti denní pauze. Na počítači jsem sice byla, ale jaksi jsem nevěděla co bych napsala, protože se nic zajímavého neudálo. Teda až na včerejšek. O tom další článek :-).

Rozhodla jsem napsat, to co mi máma zakázala někomu říkat, protože to je prý "jen naše věc". To je sice pravda, ale nevidím důvod proč bych to sem nemohla napsat, když se na můj blog stejně nikdy nedostane. Stejně už jsem to řekla kámoškám. Tak je to docela jedno.

Je to asi tři týdny co mi máma řekla, něco, co mění celou naší situaci. Mirek (její přítel, který s námi bydlí) pro nás chce koupit barák. To je naprosto super! Nikdy jsem v baráku nebydlela, jen v hnusným paneláku a potom v oprýskané dvoupatrové bytovce odkud jsme se odstěhovaly sem, do Úval. Bohužel, zase do bytu. Tenhle byt je opravdu moc pěknej a dokonce je i dost velkej, ale barák je barák. A k tomu ještě zahrada, jééééé.

Jediný problém je pozemek. Chceme totiž dům na klíč. Ta firma co by to měla postavit vlastní pozemky jen daleko odtud, a to nejde. Musím to mít blízko k nádraží. A tak teď scháníme pozemek buď přímo v Úvalech (ten se asi nenajde) nebo v okolních vesnicím. Už jsme nějaké našli, ale furt nejsou úplně super. V neděli se na ně jdme podívat.

A teď to nejlepší! MĚLA BYCH PSA! Úžas, úžas, úžas. Asi nesdílíte mé nadšení, ale já bych byla tááááák ráda. To ani nejde popsat! Hustýýýý. Ale nemyslete si, že bych chtěla nějaké máleho pejska. To já si přeji pěkně chlupatýho, velkýho. Nejlépe něco jako retríver, po tom jsem vždy toužila. Ale retrívra má skoro každej. Nedávno jsem objevila rasu, pro mě dosud neznámou. Je to Hovawart. Jsou prostě krásní.

Dům by byl postavený tak do osmi měsíců, ale doba před tím jsou čtyři měsíce a než se najde pozemek... vidím že bude vše hotové tak do roka a půl.

Doufám, že to vyjde :-)