Neko

Tenhle článek by měla spíše napsat Cerolaine, ale já si nemohla pomoct.

Včera jsme se s Kajdou normálně sešly jako vždy u Fabráku. Bylo asi 14:30. Šly jsme jako obvykle do lesa. Bylo hezky, ale také bylo dusno. V lese jsme pustily Agátu, která běhala kolem nás. Šly jsme pořád dál a dál po lese, Agáta pořád před námi nebo za námi a hledaly jsme místo kde by jsme začaly meditovat. Nakonec jsme však usoudily, že se nám meditovat vůbec nechce. A tak jsme šly dál. Zastavily jsem se na takovém mostě, pod kterým je maličká špinavá studánka. Mimochodem, málem jsem do ní zabořila nohu :-D. Kajda seděla na zábradlí mostu a já na ní házela vodu ze studánky, škoda, že jsem jí skoro nikdy netrefila.

Zahřmělo. Nějak jsem to s Kajdou neregistrovaly a rozhodly jsme se jít dál do lesa. Kajda zavolala na Agátu, ale ta nikde. Já jsem si z toho docela dělala srandu, že na ní volá, tím že jsem Agátě vymýšlela různé přezdívky, třeba Agi - Piňdí, Agáto - Špagáto, Agouši - Piňdouši :DDD atd. Ona ale pořád nepřicházela. Kajda řekla, že se asi někde schovala, protože má strach z bouřky.

Rozdělily jsem se. Já šla jakoby dál do lesa a Kajda šla k silnici. Došla jsem až k místu kde se potok rozděluje. Začala jsem se bát, protože nesvítilo slunce, bylo dusno před bouřkou a já byla úplně sama. Brrr. Přelezla jsem potok a rozhlédla jsem se, Agáta však pořád nikde. Začala jsem směřovat k místu kde jsme se s Kajdžass rozdělily. Mezitím jsem na sebe řvaly jestli jí ta a ta nemá, ale nikdy né s kladným výsledkem. Než jsem došla k mostu, kde jsme se rozdělily začalo pršet a šlehat blesky. Řvala jsem po celém lese - Agíííí, Agááááto, ale pořád nic. Po chvíly jsem byla celá mokrá a místo bot měla dva rybníky. Kajdu jsem zahlídla v lese na druhé straně potoka. Byla už hodně zoufalá. Když přelezla potok vydaly jsem se směrem k silnici. Přitom jsme se bály, aby do nás neuhodil blesk, byly jsme přecejenom v lese.

Celé mokré jsme přešly silnici a zeptaly jsme se nějakého pána, který seděl v autě jestli neviděl bílého malého psa. Ne. Šly jsme směrem ke Kajdě a doufaly, že bude někde schovaná před domem. Cestou nám bylo úplně jedno, že chodíme ve vodě, která se proti nám valila. Připadaly jsme si jak na běžícím pásu a také že se vůbec nepohybujeme dopředu. Když jsme došly před dům kde Kajda bydlí, Agáta tam nebyla. Kajdžass už byla celá hotová a rozbrečela se, protože jsme jí tam neviděly.

Došla nahoru, zaklepala na dveře a Agáta na ní vyběhla. Z lesa utekla rovnou domů! A my jí tam asi hodinu v děšti hledaly a přitom jsme se bály, že jí přejede auto. A ona byla suchá, vysmátá při pohledu na nás, klidně doma! To dokazuje, že je mnohem chytřejší než my!

Kajda mi půjčila věci, protože ty moje byli úplně mokré a šla se vysprchovat. Když jsme obě byly zase v lidské podobě přijela jejím rodičům návštěva a přinesly jí tašku s dárkama. A v ní BravoGirl! Začaly jsme si to prohlížet a chcaly přitom smíchy. Ještě jsme vyluštily křížovku, kde se soutěžilo o 150 lízátek chupa chups. A teď jen čekáme jestli to vyhrajem :D. Odpověď byla správná, tak by z toho mohlo něco kápnout. No, a pak jsem musela jít domů protože bylo 18:40 a já měla být půl doma. Haha, já nikdy nechodím na čas.

Když jsme přišla domů, máma na mě z balkónu: "Nezmokla jsi, viď?" A já: "Jak svině." :DDDD. A máma se začala smát. Mám prostě hustou mámu, která všechno bere se srandou.

No, a tak všechno dobře dopadlo. :-)