Neko

... ani si to moc neuvědomuju. Jenom tak, že zítra budu muset vstávat v 6:00 místo v 9:00, zase nebudu stíhat, zase mě máma poveze ne vlak, potom uvidím lidi, které jsem už 2 měsíce neviděla, pak to tam nějak přetrpím (určitě normální školy budou mít tak do půl desátý nanejvýš a pak je pošlou domů, ale ta naše nás tam určitě zase zdrží do dvanácti, jako bychom jí chyběli), potom pojedu vlakem domů a z vlakáče se potrmácím 20 minut pěšky, najím se, půjdu ven, vrátím se, pokecám s mámou a půjdu spát. A takhle každý den zase těch deset měsíců (s vyjímkou prázdnin mezi tím), hroznej stereotyp. Ještě že jsou ty víkendy. Už vidím jak nám dá třídní první hodinu chemie písemku, kterou slíbila. Jak nebudu chápat čestinu a angličtinu. Jak se budu drtit nad matikou. Jak na tu školu budu nadávat, ale zase se do ní budu těšit, protože tam je sranda. A takhle budu proplouvat školním rokem den co den. Prostě to jinak nejde. Škola mě bude provázet do 26 let!! (pokud se dostanu na vejšku). Radši si to ani neuvědomuju, protože kdyby jo, tak bych se zbláznila. Ještě mě čeká 12 let učení. Ale kdoví. Třeba to dopadne úplně jinak...