Neko

Viděla jsem věc, kterou bych nikdy vidět nechtěla. Bylo to tak rychlý. Taková souhra okolností. Jako osud. Kajda s Agátou. Kočka. Rozjíždějící se auto. Agáta po ní vyjela, kočka se rozběhla, bohužel zrovna pod kolo auta které se rozjíždělo. To všechno jsem viděla. Hystericky jsem se rozbrečela. Ten chlap za volantem vůbec nevěděl co se děje. Kajda na něj ukazovala ať popojede dozadu, ale on nechápal. Koťe se tam škubalo pod kolem, marně. Bylo to hrozný. Musela jsem pryč abych to neviděla. Kajda tam stála a snažila se něco dělat, ale nic se dělat nedalo. Hrozný, hrozný hrozný. Ten chlap popojel, mrtvé kotě odstrčil na stranu cesty a odjel. Nic jiného. Bylo hrozný vidět tu kočku škubat se pod tím kolem. Hrozný.

Tenhle den je stejně hroznej. Asi nejhorší za celý rok. Ve škole to taky nebylo nic moc. Třídní přišla do třídy a hned na nás začala řvát. Všichni byli divní. Kajda, Zdeňa, Lucka. Snad jen Kitty ne. K tomu ještě nepřidalo to, že jsem seděla sama. Připadala jsem si hrozně. Je nás 31 to je lichý počet, a já to odnesla. Možná si to jen moc beru. Já nevím. Tyhle věci mě hrozně mrzí. Připomíná mi to primu a sekundu, kdy to bylo hrozný.

Tenhle den je debil. Tolik ošklivých věcí v jeden den! To snad ani nejde. Dneska to na mě hrozně spadlo. Všechno. Věci, který mě žerou už dlouho se na dnešek domluvily a flákly mě do hlavy, aby mě celej den bolela, měla smutnou náladu a všechno si uvědomila.