Neko

Už jste někdy četli knížku, která vás pohltila a už vás nepustila? Já jo. Moiru. Je to ta nejúchvatnější knížka co jsem kdy četla.

Tenhle článek jsem napsala v Letňanech, sedím na lavičce mezi odpornejma panelákama (připadala jsem si jako bezďák, bez cílu, bez domova, čekám jak dement na mámu), poslouchám Epicu a čím dál víc si uvědomuju jak tu knížku miluju. Epica k tomu naprosto skvěle sedí. Zazní písnička a já si hned spojím její hudbu a děj, ať je klidná, dramatická, vážná, prostě to k tomu sedí. Trilogie Moira má naštěstí pokračování. Gallicu. Po 17 letech. Gallica je stejně úžasná. Je tam syn Aley (hlavní hrdinky Moiry, která bohužel zemřela). Bohem. On musí zachránit Bájná stvoření. Kvůli svému cílu se stal legendou. Putuje po celé Francii, nabírá nové spojence, poznává nové přátelé a postupuje ve svém cílu dál a dál. Podaří se mu je zachránit. Odvede je za brány Sídu, země, kde neexistuje čas. Mezitím jeho milovanou Vivienne unese, jeho nepřítel Lailoken, Divoch, Merlin, říká si spousty jmény. Uvězní jí a ona se stane srdcem Armensulu (obrovský strom, kde Merlin žije). Bohem chce Vivienne zachránit, ale lidé vymírají. Jako Bájná stvoření. Lidé jsou Bájná stvoření. Potřebují zachránit. Mezitím v Gallice probíhá válka a ničí jedno krásné město za druhým. Bohem má velkou moc. Dokáže splynout s přírodou. Možná je taky Samildánach, jako jeho matka, Alea. Jeho matka změnila svět. Změnila ho k lepšímu. Zamilovala se do rytíře, který se stal králem. Škod, že ho zavraždili. Alea byla nucena utéct s malým Bohemem v náručí. Neutekla. Nepřítel jí dostihl. Probodl jí šíp. Bohem byl ponechán v lese. Mezi vlky. Byl vychován vlky. Pak ho našel lovčí. Lovčí co zabíjí Bájná stvoření. Ve dvanácti letech vytáhl vlka z ohně. Před zraky celé vesnice. Pojmenoval ho Zao. Nechtěl aby se vlci zabíjeli. Změní to. Rozhodl se to změnit. Nikdo nebude zabíjet Bájná stvoření. Jeho příběh začal...

Čtu poslední, šestou knihu tohohle příběhu. Za chvíli ji dočtu. Škoda. Někdy příběh skončit musí. Doufám, že dobře.