Neko

Dnešek byl hrozně dobrej den. Ve škole to byla docela nuda, jediná zajímavost byla, že celá třída dostala z písemky Optika dostali skoro všichni kuli, nebo čtverec (jen šprti dostali 1-). Já nevijímaje, dostala jsem za 4. Ještě jsem já a kajdžass přišly pozdě. Vůbec nevím proč a jak se nám to stalo :D.

Po škole jsme šly ven (škoda, že Zdeňa ne). Řekly jsme si, že půjdem do lesa blbnout. Při odpovědi na sms jsem to narvala do kopce a málem jsem spadla před všema autama co tam projížděli (bylo jich dost, je to hlavní silnice). V lese jsme se rozhodly, že půjdem do Krallenie. Tam jsme blbly.

Lezly jsme tam přes potok na kládě (teda jen já, Kajda to brala přes vodu - měla kanady). Někdy jsem si fakt myslela, že do toho potoka zahučím. Agáta mi pořád brala mou kouzelnou hůl. Potom mi jí fakt vzala. Hned jak jsme vešly do lesa začaly jsme po sobě házet listí s bahnem!!! Měly jsme to všude, na vlasech a na oblečení. Pak jsme začaly jezdit po prdeli z kopce. S úplným hnědým zadkem od bláta jsme začly dělat další blbosti. Třeba se kutálet, dělat sudy, zase lezení přes klády, lezení na skály. Potom se nějak zaběhla Agáta, zrovna když nás chtěli zabít upíři, ale naštěstí se vrátila a upíři nás nezabili.

Potom jsme vyšly na pole nad lesem, že už jako půjdem každá domů. Začly jsme chodit jako vojáci (fakt trotlové xD). Pak jsem zapla mp4 a poslouchaly jsme ujetý písničky, který mám fakt ráda. Např. Mrazík, Já s písničkou jdu jako ptáček, Chip a Dale, Když se načančám... a na to jsme tancovaly! Kdyby nás někdo viděl... ježiš, propadla bych se. Bylo to ale vtipný. Kousek od nás byla silnice, a jezdilo tam hodně autobusů, tak nevim nevim...

Každá jsme se rozešly domů. Já jsem to brala pořád přes to pole, Kajda zajela do lesa... a pak jsem si vybavila svoje slova ve vlaku: "Nemám ráda podzim." Není to pravda. Mám ho ráda. Bylo to hrozně krásný jít domů, pátek, poslouchat Gipsy Kings, vzpomínat na léto. Vzppmínat na krásné zážitky z léta, srandu, jít po poli a zpívat si španělská slova i když nevím jak se vyslovují a ani nevím co znamenají (nebojte se, pravidělně jsem se koukala jestli za mnou někdo nejde) a taky se dívat kolem sebe, na ty krásné žluté stromy, na ty listy na zemi. Cítila jsem se krásně. Kdo mě viděl musel si říct "co to je za blázna?", šla jsem, zpívala si (mezi lidmi už jen jako), začala se točit dokolo, smát se. Asi jsem fakt působila jak blázen. Bylo mi to jedno. Když jsem vešla do chodby v baráku, nedalo mi to a schovala sousedovi boty za schody. Cítila jsem pohodově a pořád cítím. A v neděli jedu na Velkou Pardubickou, hurá!