Neko

Chvíli jsem uvažovala, jestli tenhle článek nemám dát do zaheslovaných, ale pak jsem usoudila, že by to bylo zbytečné. Stejně, ten kdo si to přečte buď ví, co a jak, a nebo ne a vypne ho.

Takže.

Mirek se od nás odstěhoval (přítel mamči). Asi napořád. Už se to jednou stalo, ale pak se vrátil, protože zjistil, že bez mamči nemůže být. A tak s námi dál byl asi rok. Respektive od 14.ledna 2008. Vím, není to dlouho, ale pořád tady byl a teď to bude takové jiné.

A teď důvod. V únoru mu zemřela maminka. A jeho táta je na tom teď dost bídně a tak Mirka požádal, aby se k němu přestěhoval. Nechce totiž jít do domova důchodců. A tak to Mirek udělal. Odstěhoval se. Na Moravu. Dal výpověď v práci, koupil si auto a dneska se zabalil a odjel. Proto jsem nešla do školy, abych mu pomohla.

Je to divný. Prostě tady byl tak dlouho a najednou to bude zase všechno při starém. Chtěli jsme jet spolu na dovolenou, ale nepojedeme, protože kdo ví, co se stane. Třeba se máma s Mirkem rozejde. A myslím, že to tak bude. Vztah na dálku? Kam to povede? Nikam. Nikam bychom se neposunuli. Chtěli jsem barák. Ten fakt mít nebudeme. Jsou dvě možnosti. Buď se rozejdou nebo se tam přestěhujume za ním. Ale to asi ne, protože máma bere všechno za Benešovem jako Mongolsko. Nechce od Prahy a já taky ne. Je tady ségra, celkem blízko babička, celá naše rodina. No jenže Mirek má tu svou rodina na Moravě.

Tak uvidíme.

Bude to divný, ale já vím. To přejde. Za chvíli si na to zvyknu. Ale stejně jsem smutná. Vím to od pondělí a to jsem si to nějak neuvědomovala, ale teď jo, protože už tady nebydlí a já prostě brečím. A to jsem si řekla, že nebudu. A stejně.