Neko

Už od ledna chodím každou středu na kytaru a opravdu, opravdu mě to baví!!! Jasně, byly chvíle, kdy jsem na to kašlala, vlastně na to kašlu pořád, teda nevím jestli je to kašlání, ale má se cvičit každý den, ale já to prostě nepotřebuju, takže si to sjedu vždycky ve středu předtím než jdu na hodinu a stačí mi to, ale teď mě to chytlo.

Dostala jsem nový rytmus společně s novou písničkou. Bláznova ukolébavka. Tu mám opravdu ráda. A tak jsem si to zkoušela a měla jsem fakt radost, že mi to jde :-).
Mám už asi 6 písniček.

Tisíc mil - ta byla první a už mi leze krkem. Furt ji hrajeme.
Červená řeka. Ta je fajné.
Mongomery. Tak tu mám ráda, protože ještě než jsem začala chodit na hodiny, zkoušela jsem ji hrát a nešla mi, ale teď je super.
Tereza. Áááááá, jak já ji nesnášela. No dobře, bylo to, protože mi nešla, ale pak ten text! Bože. Teď už mi jde :-) a tolik mi nevadí, ale oblíbená u mě není.
Stánky. Jé, ty jsou dobré. Ty jsme pořád zpívali v prváku na seznamovacím výletě.
A již zmíněnou Bláznovu ukolébavku. To je tááák hezká písnička.

Jsem opravdu ráda, že jsem začala chodit hrát. Na hodinách je sice nuda, ale jeden kluk, myslím, že se jmenuje Jirka, si tam nosí časák, tak se asi budu opičit a příště si taky nějaký koupím.

Dneska jsem zacítila takovou pýchu. Říkala jsem si, "Jo, teď se něčemu věnuješ a jde ti to :-), hlavně toho nenech."
Jasně, za týden zase budu otrávená, že se mi tam nechce, ostatně se mi tam nechce nikdy, protože to mám daleko, ale musím u toho vydržet, protože si za chvíli můžu říct, že umím hrát na kytaru!